Můj příběh

    Narodila jsem se jako lvice, v srpnu 1973. Vždy jsem věděla, že mě to někam táhne, ale nevěděla jsem kam. Nikdy jsem neměla kolem sebe lidi, kteří by mi ukazovali  „cestu“ … , tak jsem postupně hledala.

    V roce 2003 jsem si udělala kurz REIKI I. stupně a poprvé ve svém životě jsem si sáhla na něco mezi nebem a zemí. Zjistila jsem, že „to“ funguje. Neměla jsem však odvahu a vše zkoušela jen na sobě a svých dětech. Připadala jsem si jako blázen, když jsem chtěla začít věřit, že je to tak jednoduché. Následovala delší přestávka a já jsem pokračovala na REIKI II. stupně.

    V té době jsem podnikala se svojí kamarádkou (myslela jsem si, že je nejlepší). Nechci se rozepisovat o svých úspěších nebo neúspěších. Tenkrát to bylo zvláštní období, na jednu stranu krásné, protože se mi narodil syn, na kterého jsme hodně dlouho čekali a na druhou stranu jsem zažila největší podraz svého života. Jednoho krásného letního večera se rozhodla moje tehdejší kamarádka, společně se svým přítelem, že přestěhují (jedním slovem vykradou) naší společnou provozovnu. Tenkrát jsem si myslela, že je konec světa, vše co jsem budovala se mi rozpadlo během jedné noci. Měla jsem pocit, že to nezvládnu. Zůstaly mi jen leasingové smlouvy ….

    Zvládla jsem to, začala jsem pracovat v úplně jiném oboru, vše jsem se musela naučit od nuly. Věděla jsem, že musím, protože bylo nutné zaplatit dost vysokou částku za přístroje, které si kamarádka přemístila do svého studia, ale leasingové smlouvy si k tomu zapomněla vzít. Banku bohužel nezajímá, kdo přístroj má, ale ten kdo podepsal smlouvu.

    Po nějaké době jsme s manželem založili firmu a řekli jsme si, že už budeme podnikat jenom sami bez společníků    a kamarádů. Přesto se jeden kamarád našel, který se chtěl přidat a společně s námi podnikat. Když se dívám zpátky, mám pocit, že jsme nepoučitelní.  Jak myslíte, že to dopadlo. Naše názory na podnikání a způsob podnikání se velmi rozcházely. Slova etika a morálka neexistiovaly. Po několika letech jsme se rozhodli, že z firmy raději odejdeme. A tak jsme začali znovu o nuly ….

    Dnes už vím, že "všechno špatné je pro něco dobré",  není jen fráze, ale někdy chvíli trvá, než to zjistíte. Všechny karamboly v mém životě mně dokázaly, že když to chcete zvládnout a věříte si, dá se překonat opravdu úplně všechno.

    Dnes podnikáme spolu s manželem, doufám, že už jsme dostali dost za vyučenou, a že to tak zůstane. No, ono to je spíš tak, že já manželovi jen pomáhám.

    Jak říká jeden můj učitel a kamarád, nenáhodná náhoda tomu tak chtěla. Nakonec mě andělé dovedli až tak, kde mě asi chtěli mít. Postupně jsem si vystudovala všechny stupně kineziologie, začala jsem využívat sílu kamenů, pěstuji si svoje bylinky, ze kterých vyrábím různé lektvary a čaje, používám runy, kreslím mandaly, cvičím jógu a taiji. Tohle všechno, bych chtěla předávat dál.

    Miluji čas strávený se svojí rodinou, společné chvíle doma i výlety.  Mám ráda hory, a to jak v zimě (to asi víc), tak v létě. Ráda se starám o svojí zahradu a naše dva psy, kteří někdy pro tu zahradu nemají takové pochopení jako já.

    Pochopila jsem, jak je důležité věnovat se tomu, co mě baví, naplňuje a pomáhá, jak mě, tak lidem v mém okolí. Proto se začíná budovat studio - centrum, kde bych si přála, aby se začali scházet lidé, kteří věří, že nikdy není pozdě začít na sobě pracovat, že každá cesta začíná prvním krokem. Budu se snažit, aby čas, který u nás strávíte, byl pro Vás přínosem, abyste si od nás odnášeli sílu, energii a chuť rozdávat lásku a harmonii kolem sebe. Budu se těšit na naše osobní setkání.

    Velice mě baví pracovat s dětmi, chtěla bych také připravovat semináře a kurzy právě pro ně. Pomoci jim zvládnout a přijmout např. školní povinnosti s radostí a bez problémů. Naučit je těšit se i z malých úspěchů, protože život je krátký a člověk by neměl čekat jenom na velké radosti, ale dokázat se radovat z drobných každodenních maličkostí. Někdy je mi velice líto, když vidím, jak v dnešní uspěchané době nemají, možná někdy ani nechtějí rodiče trávit se svými dětmi čas. Přitom děti jsou to nejkrásnější, co jsme od "boha" mohli dostat, a to jen na chvíli, protože dospějou, začnou si tvořit svůj život a budovat svoje rodiny, tak ať si pamatují jen to nejlepší.

    Moc děkuji všem lidem, kteří prošli nebo procházejí mým životem. Jak těm, kteří měli pozitivní úlohu, tak zvláště těm, kteří měli negativní - jakkoliv ublížili (možná chtěli, možná ne). Ve výsledku právě jim děkuji za to, že ve mně dokázali probudit takovou sílu, o které jsem neměla vůbec tušení.

    Ze všeho nejvíc děkuji svému manželovi a svým milovaným dětem, za to, že tady jsou.

Plzeň, prosinec 2011